February 11, 2021

První 💾 semestr pryč: literatura, knihovní procesy a trh

V této eseji bych se chtěl zamyslet nad předmětem literatura, knihovní procesy a trh v uplynulém semestru. Rozvedu, co si z předmětu odnáším, jaký z něj mám dojem a co bych do příště vylepšil nebo poupravil tak, abych si z předmětu odnesl více.

Na Katedru informačních studií a knihovnictví jsem přišel z multimédií na Vysoké škole ekonomické v Praze. Na fakultě jsme byli víceméně outsideři, zaměřovali jsme se primárně vždy na praktickou stránku věci a všechny zajímal jen výstup naší práce a procesy za její tvorbou, psané projevy byly ale spíš výjimkou, i u celoškolských předmětů.

Do prvního semestru na magisterském studiu na KISKu jsem přišel spíše bez velikého povědomí o literárním trhu a knihovních procesech shora“, sáhl jsem si na ně jen tak, že jsem se na předchozí katedře podílel na spolutvorbě několika naučných krátkých knih nebo studentské poezie. Vždy jsem ale pracoval jen na nějaké části — na sazbě knihy, návrhu grafiky, nad vymýšlením kreativního konceptu, nad domlouvání tisku s tiskárnou a na jiných předtiskových pracích.

O nárazu a postupném doplňování informací, které mi chyběly, se tolik zmiňovat nechci, ale jak mi KISK z počátku přišel velmi vstřícný, strukturovaný a jasně definovaný, v průběhu on-line semestru jsem začal trochu ztrácet nit. Bylo to znát zvlášť v předmětu ISKM03, pokusím se vysvětlit proč.

Vyučované předměty, kurzy, jsem vždy vnímal hlavně skrze vyučující, kteří se na předmětu podíleli, ať už byli hlavní přednášející, cvičící nebo měli pouze několik hodin. V normální bezpandemické době bylo normální asociovat si tváře k tématům a jednotlivým odučeným hodinám, ale už jen to mi dělalo a stále dělá v on-line výuce veliký problém — v malém rohu obrazovky vidím na displayi vyučujícího, přes celou obrazovku prezentaci s textem a do toho hlas, který ne nutně vždy mluví k textu na obrazovce — to je na jeden kanál (a jednu malou“ krabičku s displayem) poměrně objemný tok informací.

Na KISKu mi to celé ještě zamíchalo kartami tím, že tu byly dva předměty — ISKM03 a ISKM04 Seminář k diplomové práci I (a občas se to dělo i v předmětu ISKM02, témata designu služeb, rozhraní a interakcí jsem se ale věnoval aktivně už v předchozím studiu a psal jsem na téma bakalářskou práci) ve kterých se občas navzájem střídali učitelé, občas mluvili o stejných tématech, občas pro každý předmět v jiných, a tím, že byly v ten samý den, pletly a spojovaly se mi dohromady, ač obsahem spolu většinou nesouvisely.

Ve vnímání obsahu předmětu mi nepomohlo ani to, že jsem neměl moc velký přehled v tom, které hodiny se zrušily, přesunuly, probíhaly jako samostudium, … Když pro mě předmět neměl jasné tváře, formu, repetitivnost a vnější strukturu, cítil jsem se často poněkud ztracený. A ve zkouškovém je tomu nejinak.

Co ale musím a chci velmi kvitovat je fakt, že paní docentka Mazáčová velmi aktivně naslouchala potřebám studentům, zodpovídala dotazy jak mohla, alespoň mně, a vyslyšela naší potřeby chybějících materiálů. Vše se nakonec společnými silami dobře podařilo zvládnout.

Stejně tak si cením přístupu pana Kylouška, myslím si, že je výjimkou a že je určitě skvělý kantor, ale musím přiznat, že bych si ho raději poslechl v přednáškové místnosti. Během hodiny jsem neměl s pochopením a s pojetím probíraných problematik problém, ale o týden později jsem si už nebyl moc jistý.

Abych svůj pohled trochu shrnul a byl v něm konzistentní: Věřím, že bych si předmět literatury, knihovních procesů a trhu užil mnohem více v bezpandemickém stavu, to by si ale přál snad každý. Výrazně by mi ale pomohlo, kdyby byla jasněji daná struktura, osnova a kdyby byla jasněji rozdělená témata mezi různé vyučující. Ano — znalosti se mají propojovat a chápat v kontextu, uznávám. I přesto bych ale ocenil jasnější oddělení a lepší strukturu v tom, že se v různých oblastech zacházelo různě daleko a na jiných úrovních — někde to byla spíš dle mého povrchnější debata, někde to byl hluboký dive-in“ do tématu, kde jsem neměl tolik přehled, jelikož nepocházím z bakaláře z KISKu. Chtěl bych Vám ale rozhodně všem poděkovat za to, jak jste zvládli podzimní semestr. I přes mou mírně zmatenou zkušenost Vás chválím všude, kde chodím, a dávám Vás za příklad, jak by to mělo vypadat při výuce na akademické půdě za doby, kdy je mnoho osamocených lidí naprostou většinu času ve svých bytech, s menší či větší mírou frustrace, osamocení (a možná menší či větší mírou frustrace z používání a z nefungování našich elektronických zařízení. A uvědomuji si, že tak může být na obou stranách — jak na straně studentů, tak na straně kantorů.